Brumby
Řád: Lichokopytníci
Čeleď: Koňovití
Rod a Druh: Equus przewalskii f. caballus
Z tisíců koní, kteří utekli prvním australským osadníkům, přežili tvrdé podmínky Outbacku jen ti nejhouževnatější a nejlstivější. Dnešní Brumbyové jsou menší než domácí koně, jsou houževnatí, obratní, skromní a natolik divocí a ostražitípřed člověkem, že je lze velmi těžko chytit a zkrotit.
PROSTŘEDÍ
Australský Outback je převážně jen vyprahlá pustina. Řídce rostoucí akáciové stromy poskytují sice jakýsi stín, ale při průměrných denních teplotách okolo třiceti stupňů Celsia nabízejí jen malé ochlazení. V tvrdé kamenité půdě se kromě akácií daří jen sporé tuhé trávě. Také voda je zde velkým problémem. V prašné krajině se udržuje jen tu a tam trochu vlhkosti v říčkách nebo bažinách a nebývá zde žádné pravidelné období dešťů. Místo toho jsou častá období sucha občas přerušovaná jen krátkými přívalovými lijáky. Brumby se musí těmto nehostinným místům vyhýbat, a proto obývá většinou rozlehlé pláně polopouštního charakteru, kde se nalézá alespoň nějaký rostlinný porost a trocha pitné vody. V některých méně nehpstinných místech pak vznikají stáda až 70 koní, ale jinak žije brumby raději v menších skupinkách přibližně 10 až 12 koní. Každé stádo si udržuje své vlastní teritorium o 50 do 150 čtverečních kilometrů.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Brumbyové mohou žít ve velkých smíšených stádech, častěji se však sdržují do menších skupinek s vůdčím hřebcem v čele a třemi nebo čtyřmi klisnami. Někdy bývá v takovém stádě i dvanáct klisen. Hříbata se rží s matkou.
Klisna je října jednou za jeden rok. K úspěšnému odplodnění však nedochází pravidelně každý rok, protože koně rychle strácejí síly, když období sucha trvá příliš dlouhou dobu. Tento kraj vůbec není vhodným prostředím pro malá hříbata. Jen v období, kdy zrovna prší a je momentálně dostatek vody i potravy, jsou klisny schopny svá hříbata odchovat. Matka hříbě kojí až jedenáct měsíců. V době kdy hříbata samčího pohlaví dosáhnou věku jednoho roku, vůdčí samec je ze svého stáda vyžene. Mladí hřebečkové se pak spojují do malých ,, mládeneckých " stád. Pohlavně dospívají ve věku dvou let, ale jen zřídka se páří dříve, neř dosáhnou pěti nebo šesti let života. Pokud se chce takový připojit k nějaké skupině klisen , musí nejdříve zahnat staršího, vůdčího hřebce. To se většinou neobejde bez prudkých rvaček , kdy hřebci používají zuby i kopyta.
POTRAVA A ZPŮSOB OBŽIVY
Pastviny ve vyprahlých pláních outbacku jsou velice chudobné. Většina travin které zde rostou, patří mezi tuhéhouževnaté druhy a mají příliš velký obsah vlákniny, než aby byly vhodnou stravou pro koně. Díky tomu se brumby živí především listím akácií a různých jiných druhů křovin. Tato strava však má však nízký obsah vody , a tak musí brumbyové každý den najít říčku, močála nebo alespoň větší kaluž s vodou, aby pokryli svou denní potřebu tekutin. Brumbyové nikdy neopouštějí své teritorium, aby si hledali potravu jinde, dokonce ani v období sucha, kdy jim mnohdy hrozí smrt hladem. Občas jsou však přece jen nuceni zatoulat se na šťavnatější pastviny, kde pak spásají krmení a pijí vodu určenou pro ovce a hovězí dobytek.
BRUMBY A ČLOVĚK
Koně nejsou v austrálii původním živočišným druhem. První koně byli do Nového Jižního Walesu dopraveni před dvěm asty lety evropskými osadníky a zlatokopy. Mnozí z těchto koní uprchli nebo byli ponecháni svému osudu, když majiteléodešli jinde. Začátkem 20. století, když se v hospodářství začala používat mechanizace, lidé již tažné koně nepotřebovali, a tak ztracených a opuštěných koní začalo přibývat. V Qeenslandu, v severním teritoriu, v západní a jižní Austrálii se tak v buši začalo objevilo náhle mnoho zdivočelých koní. Vyhrabávali hluboké díry v zemi v nichž hledali vodu, spásali do hola zelené plochy a poráželi ohrady pro dobytek. Brzy však začalo obchodovat s jejímy kůži a žíněmi, takže bylovelmi mnoho koní uloveno a postříleno. Farmáři i dnes pochytají každoročně mnoho set brumbyů, protože jsou hostiteli různých druhů parazitů, kteří se přenášejí na ovce a hovězí dobytek. Někdy jsou odchyceni koně zkroceni a zaježdění , zpravidla jsou ale na porážku a maso se pak zpracovává do psích a konzerv anebo se vyváží do jiných zemí.
DŮLEŽITÉ ZNAKY
